Znáte to, jak nad některými výlety visí otazník až do poslední minuty? Letošní Tatry byly exemplární příklad. Ještě dva dny před odjezdem jsem nevěděla, jestli pojedeme ve třech nebo v šesti. Nakonec to dopadlo relativně dobře a jediný, kdo se s námi v sobotu nevydal na Chatu při Zelenom plese, byl Jirka Vogel (ale mysleli jsme na něj při každém navazování a na každém štandu).

Dva lezecké dny = dvě krásné cesty. Po podrobné teoretické přípravě jsme se první den vydali na Východnů Žeruchovu vežu, kde jsme vylezli její Jižní pilíř (23. 6. 1953 – Mereš, Puškáš, Takáč – III, jedno místo V). Taková cesta akorát pro tatranské nováčky. Všechny štandy byly přejištěné lepenými borháky a mezi nimi se občas vyskytla nějaká ta skobka. Následoval sestup „zezadu“ kolem Žeruchovek a Kozího štítu, kde byla vyšlapaná příjemná cestička. I kamzíky jsme potkali

Druhý den jsme se vydali do Cesty cez knihu (28. 7. 1985 – Zboja – V), kterou jsme už s Baráčkem lezli loni. V roce 2014 byla také nově přejištěná a to nejen štandy, ale byly přidány také lepené borháky na postupové jištění. Užili jsme si ideální podmínku, spoustu sluníčka a krásných výhledů. Protože sestup už jsme znali z předchozího dne, rozhodli jsme se tentokrát pro slanění.

Lezení bylo, kamarádi byli, hořec byl Za mě dobrý!

Andrea