Za Vídní odbočit na Gloggnitz (je to odbočka kousek před odbočkou na Semáč), výchozí místo Kaiserbrunn (47°44’1.365”N, 15°47’31.639”E); 370km – 4h ze Špk;

Vyhrazené místo na stanování (bez poplatků) včetně WC a vody, hospoda naproti přes silnici, řeka pod kempem. Většina lezení do 7min autem (parkoviště podél cesty) + nástup (většinou do 20min – lesní cesty).

Materiál: vápenec – krachličky, sokolíky až občas podoba paklenickýmu vápnu, po dešti pěkně rychle vysychá. Povětšinou se jedná o vícedélky, většina cest je přejištěna, a to velice dobře i ty nejlehčích. Co sektor to většinou jiný charakter. Plotny, kolmáče, převísky a většinou nějaká kombinace. Sestupy buď slaněním, nebo procházka okolo lesem na pohodu. Poslední dobou přibyly i sportovní jednodélky. Z cest co jsme lezli, jsem měl pocit, že stupnici mají tak půl až stupeň navýšenou. Tzn, pokud na Ráblu lezeš 4, tak tady by sis měl pěkně zaléz i v pětkách. Nevím, jak toto platí od 8+ výše a taky to asi nemusí platit v každé oblasti. Některé cesty vyžadují ještě nějaké svoje hejblátka a některé si tu ponechali jako klasiky zcela, takže po vlastním komplet, ale to je vždy jasně napsaný v průvodci co si vzít. Cesty jsou dělány povětšinou po 30m délkách, když jsou traverzy, tak i kratší. Štandy 2x nýt/borhák, cesty, které používají často i pro slanění, mívají bh/kruh.

Poslední průvodce je z roku 2013, je jen v němčině a je takovej řeklo by se svéráznej, ale je. Oblast je rozdělena snad už na 70 sektorů (jednotlivé údolíčka/stěny) a cest tam je jak sladkýho zelí. Nějaký výběry pro představu se dají sehnat i na bersteigen.de – Schneeberg/Rax. Starší průvodce šlo najít i na uloztu.

Nutno ale říci, že je to oblíbené místo Čechů i Slováků, takže v sezónu je tu pěkně nacvakaný jak v kempu, tak i v profláklých cestách (mám z doslechu), zbytek je ok. Je potřeba si ale vždy dobře rozmyslet co polezu, jestli tam někdo není popř kdo je okolo, pač z toho co jsem viděl teď a to tam na místní poměry skoro nikdo nebyl, tak díky tomu dobrému jištění tam leze kde kdo a je to pak spíš o nervy. Lepší si popojít 100/200m na další stěnu a mít klid.

Nějaké odkazy: Höllental, Frisbeeplatte – Plotnové lezení v Höllentalu