Podzimní Tatry 2022
Už se stává novou tradicí Horalu, že se v září vydáváme na výjezd do Vysokých Tater. Bylo nás deset statečných, které nevyděsila špatná předpověď počasí ani Miňovy katastrofické scénáře, a Tatry nás za odměnu přivítaly pocukrované sněhem.
První dva dny jsme strávili v mracích a dešti, ale potom se na nás usmálo sluníčko. Výjezd jsme zahájili na Skalnaté chatě (letos dokonce jela lanovka). Původně jsme se odtud chtěli vydat na Lomnický štít, ale byl tak zasněžený, že to nebylo možné. Místo toho jsme se vydali na výlet na Zámkovského a Rainerovu chatu.
Třetí den jsme podnikli přesun na Chatu při Zelenom plese přes Velkou Svišťovku a toho odpoledne jsme se ještě stihli podívat pod Žeruchovy veže na nástup cesty Cez knihu (5 UIAA). Brnkys s Terkou si byli okouknout vedlejší Čepelovu cestu (V, A1, RP:6).
Čtvrtý den ráno jsme se do obou cest vydali. Po krásném plotnovém lezení v první a druhé délce jsme nalezli do ikonického kouta, který vypadá jako rozevřená kniha. Dolez nahoru byl potom po vlastním, klečí a mokrým sněhem v kuloárku pod vrcholovým hřebenem. Tady jsme se sešli i s Terkou a Brnkysem a dále postupovali ve společně. Cesta přes hřebem do sedla pod Kozím štítem byla delší a krušnější, než jsme čekali. Všechny kuloáry byly plné zmrzlého sněhu, ve kterém by bylo vhodné mít v ruce cepín a na nohou mačky. Na chatu jsme dorazili za tmy, ale večeře na nás čekala a runda hořce na závěr dne ztvrdila, že jsme se všichni živí a zdraví.
Hory byly, kamarádi byli, povídání bylo. Snad se nás příští rok sejde ještě více!
Andrea
