Z důvodu zimy zalézající za prsty jsme se rozhodli strávit svátky Velikonoční v přímoří Jadranu. Důvod byl jasný, Chorvatsko je blízko, a taky jako jedna z mála zemí nevyžadovala karanténu z důvodu onemocnění covid-19. Sbalili jsme se do naší bílé dodávky a v pátek ráno jsme vyrazili směr národní park Paklenica. Ubytovaní jsme byli v malém, ale příjemném kempu poblíž parku.
Hned v sobotu ráno nás přivítalo deštivé počasí, které se ale během odpoledne umoudřilo, a tak jsme vyrazili vylézt pár sportovních cest hned u cesty
Neděle a pondělí slibovali krásné počasí, tak jsme hned naplánovali nějaké vícedélky. V pondělí jsme namotivovaně vstali do slunečného počasí, bohužel nás ale sužoval silný nárazový vítr. Proto jsme se rozhodli pro nějakou kratší vícedélku na Stup. Hned jak jsme přišli pod stěnu a Mira začal lézt první délku, zjistili jsme, že to nepůjde. Vítr byl silnější než my. Zklamaně jsme si zabalili věci a sešli více do údolí. Miru napadlo, že bychom si mohli vylézt nějakou cestu na sluníčku ve stěně Debeli kuk (hurááá slunce), kde tolik nefoukalo. Lehké cesty byly obsazené a všichni byli sotva v půlce, moje motivace něco lézt šla dolů a převládala touha si lehnout do křoví. Mira tedy navrhl, že vylezeme aspoň kousek nějaké cesty, tak jsme vylezli 3 délky z Big Wall Speed Climbing, já teda jen dvě a tím náš lezecký den skončil, vítr se zimou zatím vedou 1:0. V pondělí jsme opět namotivovaně vstali s tím, že si vylezeme známou cestu Velbitaški. Pod stěnu jsme dorazili asi v 10:00 a zase už byla obsazená dvěma slovenskými páry, tak zase nic. Naštěstí jsme potkali český pár z našeho kempu, který nám půjčil průvodce. Chtěla jsem lézt nějakou lehkou cestu třeba Mosoraški, tam ale nalézal již zmíněný pár a před nimi už další lezl (achjo) tak Miru napadlo, že si vylezeme Klin, myslela jsem, že si dělá srandu, ale on už si dává sedák. Protože nejsem schopná vylézt 6c+, tak opět lezeme jen 5 délek, ale stejně začalo šíleně foukat a byla hrozná zima, protože jsme byli celý den ve stínu, takže máme omluvenku a můžeme slanit dolů. Při slaňování se nám seklo lano, takže si Mira zalezl 3 délku 2x. Po cestě dolů, vidíme i ostatní lezce, jak slaňují, vítr se zimou vedou 2:0.
V úterý celý den prší, jedeme do Zadaru, na prohlídku města, nakonec je tak hnusně, že si jen koupíme KFC a jedeme zpátky. Vítr se zimou vedou 3:0.
Ve středu, nám poradil jeden z místních lezců sportovní oblast Karin, kde je slunečno a nefouká. Protože již máme zimy plné zuby, vyrážíme se tam podívat. Jedná se o krásné údolí obklopené skalami s potokem uprostřed malými vodopády. Konečně jsme si zalezli trochu v teple. Vracíme to zimě 3:1.
Protože nám zbýval ještě vstup do Paklenice, vyrazili jsme ve čtvrtek zase na vícedélku. Vylezli jsme si pěknou cestu na sluníčku Kikos Bohrer a odpoledne jsme se přesunuli na sportovní cesty taky na sluníčku. Takže zima x my 3:2.
Na pátek a na sobotu jsme se rozhodli prozkoumat novou oblast Čikola, kterou nám také doporučil místní lezec. Jedná se o celkem novou oblast blízko Šibeniku ([P] 43.840923, 16.044568) ([P] 43.834417, 16.057010). Materiál vápenec, připomíná mi Chulillu ve Španělsku, ale s ostrýma chytama. Jsou tady dlouhé až 35 m sportovně zajištěné (hodně) cesty. Nejbližší sektory od parkoviště jsou na jižní straně, takže ideální lezení jaro/podzim. Kaňon je opravdu majestátní a je v bezprostřední blízkosti národního parku Krka, takže o kempy by neměla být nouze, ale my jsme spali nahoře nad kaňonem v autě. Většina cest je kolmých, nebo lehce převislých. Zaleze si zde, opravdu každý, jsou tu cesty od 5a do 7c+ a stále přibývají další. Jsou tu vybudované bezpečné přístupové chodníky, takže family friendly. Tohle místo se nám opravdu líbilo a určitě se sem chceme vrátit. Strávili jsme tu dva dny takže jsme zima x my 3:4 a my jsme vyhráli.
