Také letos připadl horalácký výlet do Tater na první víkend v září. Nutno řict, že nám tam týden před odjezdem nasněžilo. Přestože všechen sníh roztál, neměli jsme podmínky na lezení ideální. Podivně se nám měnilo, každá předpověď říkala úplně něco jiného, a bylo velmi těžké vyhodnotit, jestli se pustit do cesty, nebo se na to raději vykašlat a jít na procházku.
Nakonec se nám lézt povedlo první den, kdy se část vydala na Streleckú vežu, konkrétně Ľavý pilier (III-IV), a část na Širokú vežu, kde lezli Motykovu cesta (V). Všechna družstva byla úspěšná a dolezla na vrchol ve vší spokojenosti. Druhý den ráno nad Tatrami visely těžké šedivé mraky a vládlo zvláštní temné povětří. U snídaně jsme se všichni dohodli, že jdeme na výlet. Kromě tedy závodní kobyly Brnkyse a jeho drahé polovičky, kteří se vydali směrem ke Strelecké veži s tím, že si vylezou to, co ostatní družstva lezly předchozí den. Ve chvíli, kdy do cesty nastoupili, začalo pršet. Takže to neriskovali a taky šli na výlet. Nakonec jsme se ten den všichni vystřídali na Svišťovém štítu. A většina z nás se prošla také na Východnú vysokú.
V letošním roce jsme měli také největší oddílovou i mimooddílovou účast za posledních několik let – bylo nás 11! Danka, Jirka s Kristýnou, Baráček s Ondrou, Hanka N., Hanka M., Brnkys s Terkou, Mech (který poprvé lezl v Tatrách) a moje maličkost. Moc vám všem děkuji za parádní výlet a těším se zase za rok!
Andrea
