Proč jsem nepodpořil na VH akci „Deska Jáně“?

Věřím, že Laďa (ač jsme se nikdy nepotkali) by se mnou souhlasil. Měřítko lidské osobnosti není v počtu pomníčků různě po zemi rozmístěných, ale v osobních vzpomínkách! Pečlivě zvažuji veřejné ventilování kamarádství, vždy při něm cítím podtón neupřímnosti a snad i skrývání pocitů viny: „Raději zaplatím podíl na pomníčku a už na to nemusím nikdy myslet.“ „Zaplatím, aby si nemysleli, že jsme nebyli kamarádi.“

Myslím, že důstojnější je zastavit se u desky na Rabu, vzpomenout a v duchu poděkovat, než z „klidu domova od sklénky“ poslat někam peníze.

Demokraticky uznávám, že jsem v menšině, ale nemá to vliv na to, co si myslím a vyznávám. Třeba se rozproudí diskuze a novému VV to ulehčí rozhodování ve věci.