VHS Open 2024

V sobotu 9.11. 2024 proběhl závod 3. LIGY ČHS ve sportovním lezení dospělých na obtížnost neboli VHS Open, který pořádá oddíl VHS Brno s podporou HO Lokomotivy Brno a HUDY lezeckou stěnou Brno.

Zajistili jsme si s Terezkou hlídání a vyrazili jsme do Brna na Hudy závodit. Atmosféra byla přátelská a zúčastnilo se necelých 60 závodníků. Lezlo se 8 cest stylem flash, kdy každý závodník měl časový limit 5 minut. Cesty byly v obtížnostech od 5b do 7b francouzské stupnice. Začali jsme lézt asi v 9:30 a do 15:00 jsme měli vylezeno.

Lezení v závodním duchu bylo zajímavou zkušeností. Cesty byly parádní, neolezené a moc nás to bavilo. Doufáme, že příští rok uvidíme na startu i další reprezentanty Šumperského Horalu! :-)
Tereka si dolezla pro krásné 14 místo mezi děvčaty, Já byl 10 mezi chlapy.

VHS OPEN 2024

Tatry 2024 – Zbojnická chata, 31. 8. – 4. 9. 2024

I letos jsme vyrazili do Tater, konkrétně na Zbojnickou chatu. V průběhu plánování se náš počet různě měnil a kulminoval na osmi lidech. Nakonec nás vyrazilo pět klasických kousků – Baráček, Danka, Pepino, Pepa Loupanec (čekatel) a moje maličkost. Předpověď počasí vypadala takřka dokonale, ale na místě se lehce pokazila – o tom více později

První den jsme vyrazili na Streleckú vežu, konkrétně jsme lezli Ľavý pilier (III-IV), klasiku z roku 1951. Všechno šlo jako po drátkách, příjemným zjištěním bylo to, že jsou v cestě přejištěné nové štandy. Roku 1951 jsme zůstali věrní také druhý den, kdy jsme se vydali na Velký Javorový a lezli jsme Keleho cestu Rebrom na V vrchol (V), která je přejištěná celá.

A tady se nám počasí pokazilo. Kolem 12:30 přišla bouřka, kterou Danka zahlédla na opačné straně hřebene ve chvíli, kdy jako první dolezla na vrchol. Zahájili jsme slaňování, ale i tak nás to pořádně propláchlo. Blesky naštěstí zůstaly na druhé straně hřebene, takže veškeré nebezpečí bylo spíše subjektivní. V takových chvílích je důležité hlavně zaměřit veškerou pozornost na bezpečnost sestupu a nenechat se rozhodit tím, že je člověku zima a už by byl nejraději dole. Někteří z nás podobnou situaci zažili poprvé a všichni jsme se pak shodli na tom, že jsme byli rádi, že jsme měli možnost si uvědomit, jak náš úsudek ovlivní zima, mokro a nepohodlí. Na chatu jsme přišli úplně promoklí, Danka v Pepinových kraťasech, a večer jsme to řádně zapili hořcem.

Třetí den jsme měli stále všechno mokré, hlavně lana, takže jsme opustili původní plán lezení na Široků vežu a vydali jsme se pouze na pěší výlet na Východnů Vysoků, odkud jsou neskutečné výhledy hned do několika tatranských údolí.

Krásně nám bylo, příští rok snad zase!

Andrea